Knowledge Is Power.

Čtvrtek v 21:57 | Hrašule |  Něco jako deníček
Výsledek obrázku pro knowledge is power game of thrones

Ahoj :)
Zdravím všechny zase po kratší pauze. Pořád jsem ještě nedoupravila a nezpracovala všechny fotky z dovolené, jinak řečeno, od minulého článku jsem neudělala absolutně nic. Ale poku někdo četl můj dávnější článek ohledně brigád, můžu sem připsat další zkušenost. Pokud by chtěl někdo i ten starý - tady je odkaz, at jste v obraze :))

Tenhle článek bude obsahovat pouze shrnutí pár posledních zkušeností a více nějaké menší zamyšlení. Jak jsem psala, sháněla jsem brigádu na léto. Ideálně něco, abych si vydělala co nejvíc a zároveň pod 10 000, aby se to nedanilo a nemusela jsem platit pojištění (protože student).

A tak jsem našla brigádu v Penny Marketu. Našla jsem inzerát na netu, poslala životopis, během následujícího dne mi volal pan vedoucí a domluvili jsme schůzku. Já říkala, že mám zkušenosti, přes 2 roky jsem dělala v jiném (soukromém) obchodě, takže pohoda. Dostala jsem několik papírů, které jsem musela vyplnit a různě oběhat (pošta, doktorka, průkaz, atd..) No, měla jsem hotovo během asi dvou dvů a nesla jsem papíry zpátky. Domluvili jsme podrobnosti a vypadalo to celkem fajn. Z čeho jsem měla trochu strach, byla ta zodpovědnost. Každý den podepisuji kasu a pokud to večer nebo na konci směny nesouhlasí, musím to doplatit já. Což mě na začátku fakt vyděsilo.

Bohužel všichni mí známí i příbuzní, mě od toho docela dost odrazovali. Věci typu:
Do Penny nechoď, tam je to prý strašný.. ptala jsem se Proč? Ale nikdo neodpověděl.
Další: Kamarád říkal, že je to tam hrozný.. A proč? hm, to nevím.
A proč ne? No prý jsou tam blbý vztahy a tak.

No i přesto jsem si řekla, že to zkusím a při nejhorším prostě skončím.. Ale můžu říct, že mě to celkem MILE překvapilo. Za mě je pan vedoucí super, směny jsme si domluvily víceméně podle mě, nahlásila jsem dny kdy nemůžu a on se mi celkem dobře snažil vyhovět. Navíc za celý srpen nejdu ani jeden víkend, takže pohoda. Zatím vše platí podle toho, jak jsme se dohodli. Dnes jsem byla po zaškolení a pár cvičných směnách sama na pokladně a vše vyšlo, navíc jsem dostala i pochvalu, že tak často nevolám vedoucí na storno, jako jiní brigádníci, což je něco pro mě :D

Ale proč píšu tohle. Trochu jsem přemýšlela nad tím, jak se celkově můj přístup změnil tak za poslední 2-3 roky. Dřív jsem byla taková, že jsem se všeho bála, dokonce jsem se někde i bála zeptat. Radši jsem tu věc nevyřídila vůbec, protože jsem se bála, že budu vypadat jako hloupá nebo se mi někdo vysměje. A nebo že celkově to bude trapas. Ale během posledních let pomalu zjišťuji, že to vůbec nevadí, když se na něco ptáte. Naopak, ve finále budete ještě chytřejší, než ostatní. Viděla jsem to na sobě teď na nové brigádě, ptám se tam skoro na všechno. A ne že bych se bála, naopak se občas ptám i mezi rozhovorem a vůbec to nevadí. Navíc jsem zjistila, že pokud se zeptáte stylem "Prosím Vás a můžu se zeptat na tohle.. nebo, Já bych potřebovala poradit s tímhle.." je to úplně v klidu! Pomalu teď začínám litovat těch let, kdy jsem se bála někde ptát nebo vůbec mluvit. Přitom to kolikrát mohlo být tak jednoduché. Ale možná jsem byla prostě jen puberťák, který se bál, že udělá trapas.. A jak to máte Vy? :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aduna Aduna | E-mail | Web | Pátek v 21:37 | Reagovat

Tak to je super, že jsi na brigádě spokojená, snad to tak bude i nadále. :)
S tím zeptáním se máš naprostou pravdu, já to měla podobně, ale teď se také snažím více osmělovat, ve výsledku je to i rychlejší. :D

2 MARY || BUBBLEGUM-BITCH MARY || BUBBLEGUM-BITCH | Web | Neděle v 13:21 | Reagovat

S tým problémom pýtať sa som bojovala aj ja a v podstate aj stále bojujem. Vždy nejakým spôsobom naberiem odvahu zdvorilo sa opýtať, ak niečomu nerozumiem (pretože radšej budem chvíľu za blbú ako by som mala niečo urobiť zle) no u mňa je skôr problém v tom, že mám pocit, že to tých ľudí otravuje. Ja som sa tešila, že na mojej brigáde ako brigádnička nemôžem robiť s kasou a tým pádom som sa vyhla akejkoľvek hmotnej zodpovednosti. Je super, že si nedala na komentáre svojich blízkych a známych, ktorí ťa od práce odhovárali, nakoniec by si prišla o príjemnú skúsenosť :) Aj keď je pravda, že vzťahy medzi kolegami a príjemné prostredie robí veľa. Ja som spočiatku bola v práci nadšená ale čím som tam dlhšie tak zisťujem, že tí ľudia, ktorí sa javili ako veľmi milí a ochotní takí v skutočnosti asi príliš nie sú :/

3 Eliss Eliss | Web | Neděle v 16:02 | Reagovat

Před každou novou prací je velký strach, je super že jsi to zvládla :-) Přeji ti ať se ti daří i nadále!

4 Keiji Keiji | Web | Neděle v 18:24 | Reagovat

To je moc hezky řečeno. Vlastně ve mně teď docela vrtá ta myšlenka, kde se v nás vzal ten strach, bát se optat? Bát se říct svůj názor? Bát se?
Něco to muselo způsobit.
A to něco se musí dít hromadně, když je tolik lidí, kteří se báli nebo stále bojí...
...přitom je to tak přirozené, chtít vědět víc. Dokonce životně důležité!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama