Neviditelná past

Čtvrtek v 10:21 | Hrašule |  Něco jako deníček
Další zážitek pro pobavení. Já se teda moc nesmála, ale hádám, že vy ostatní se možná zasmějete :) V úterý jsem jela do práce na odpolední a než jsem vůbec nastoupila do autobusu, myslela jsem že mám infarkt. Ale od začátku. Šla jsem na zastávku a koukala tak nějak před sebe, trochu na cestu a snažila se nekoukat moc na ostatní (jo, jsem asociál a jsem ráda, když se jakémukoliv kontaktu můžu vyhnout :D)

Modrou kurzívou budou napsané moje myšlenky nebo přímá řeč, u které jsem se ale hodně ovládadala, abych nemyslela nahlas. Šla jsem takhle pěkně na zastávku, výjimečně i včas, takže jsem si užívala tu podzimní atmosféru (hahaha).
A najednou koukám, že asi tak metr přede mnou bylo nataženo něco jako vlákno, jak se lesklo proti sluníčku, tak vypadalo skoro jako saturna. Tak jsem šla ještě blíž a koukám, že je to pavučina. A hele babí léto, ty vole to je romantika, úplně jak ve filmu, napadlo mě. Jenže, pak jsem se podívala odkud ta stříbrná pavučinka vede a ona byla natažená od značky, která stála u cesty a pokračovala přes chodník až k plotu, kde jsem stála já. Hmm. A pak jsem si všimla, že na té pavučince visí něco jako hnědý list. Tak jsem si říkala, to je divný, že by takováhle pavučina unesla list? Nebo je jich tam víc? Koukám na list a ty vole on se pohnul. Okamžite jsem začla couvat.
Kurva. Tam je tarantule. Co teď, určitě mam další dvě na sobě. Ježiši. Ty vole jsou tu lidi, hlavně nekřič a nešil. Uklidni se. (mezitím už na mě koukali minimálně 4 lidi, kteří čekali na zastávce, protože si museli myslet, že jsem právě spatřila přízrak nebo ducha) Tak jsem pavučinu obešla úplně okolo přes silnici, což jsem vypadala jako ještě větší retard než doteď :D Když jsem se konečně postavila na zastávku, začla jsem kontrolovat, jestli nemám dalšího pavouka někde na sobě, což mělo za následek akorát to, že už mě sledovali fakt úplně všichni.
Související obrázek

Vážně, takovej tam byl, akorát velikej a tlustej. Normálně mi z toho bylo špatně i v autobusu, přišlo mi, jako kdyby tam došel vzduch a hrozně se mi motala hlava. Ještě štěstí, že jsem jela asi jen tak 10 minut a pak hned vystupuji. Musela jsem si koupit colu, abych nezvracela, i když ji normálně nemám ráda a vůbec ji nepiju. Díky, tentokrát jsi mě zachránila. Když jsem to vyprávěla v práci, holky mohly umřít smíchy. Jenže tvl, já kdybych tu pavučinu fakt prošla a toho pavouka vymetla a měla ho na sobě nebo nedej bože na obličeji, tak bych byla schopná udělat neuvěřitelnej hysterák a pak by mě fakt odvezli.

Takže teď když jdu ven, koukám všude před sebe, hlavně kolem lamp a značek se všude rozhlížím, jestli není natažená pavučina s nějakou další pastí. A nejlepší bylo včera, jela jsem domu už večer a u nás byla hrozná mlha a tma, takže bych pavouka asi ani neviděla. Což znamenalo jediné → jít s rukou před obličejem, protože je přeci lepší, když ho budu mít jen na ruce tu můžu kdyžtak useknout než na obličeji. Takže vypadám jako schizofrenik nebo šílenec, který vidí duchy a přízraky a nakonec se sám rozesměje. Vážně, kdyby mě někdo potkal a identifikoval, i když se tomu asi těžko věří, nemáte se čeho bát :D

Text, který poslední dobou celkem přesně vystihuje mojí situaci
I wish I'd never loved you
'Cause you were supposed to be coming back to me
Where are you now?

 

Lightroom

Čtvrtek v 10:02 | Hrašule |  Něco jako deníček
Taková letní ♫ člověk by skoro zapomněl na to ošklivé počasí venku
Come a little closer, let me taste your smile
Until the morning lights
Ain't no going back the way you look tonight
I see it in your eyes
I just need to get it off my chest
Yeah, more than you know
...


Tak teď něco pro pobavení. Sleduju různé stránky s ukázkami z photoshopu a poslední dobou se mi i na fb nabízely různé návody a ukázky z lightroomu. Lightroom patří stejně jako PS k Adobe, jen má být profesionálnější k úpravě fotografií. Okej, tak to zkusíme, bude to sranda. Haha.

Instalaci jsem ještě zvládla úspěšně, pak jsem otevřela program, kde na mě koukalo několik okýnek a záložek, takže jsem ho raději zase zavřela a šla dělat něco jinýho. Po pár hodinách jsem si řekla, že tomu dám ještě šanci a snažila se o nějakou úpravu. Samozřejmě nápovědu a návody nečtu, protože jsou pro amatéry :D Takže, asi po 10 minutách nadávek jsem šla hledat návod, jak v LR vůbec otevřu debilní fotografii. Fajn, nebylo to tak hrozný, jsem se to dělalo takovým způsobem, který by mě nikdy nenapadl. Další návody jsem samozřejmě nečetla, takže jsem prostě zkoušela random funkce a čekala, co to udělá. Jako testovací jsem vybrala fotku z výletu na zříceninu Krašov :)


Takže takhle vypadala původní fotka bez úprav.


Takhle je mírně upravená z Lightroomu, možná špatně, protože zatím nevím k čemu jaká funkce slouží :D


A úprava level 3. Tahle se mi líbí nejvíc, ta azurová voda je boží ♥ Takže program má super funkce, jen mi přijde hrozně komplikovaný. A oproti photoshopu úplně totálně. Ale až se s tím naučím, určitě to bude moc fajn a za pár let na něj taky nedám dopustit :) A jo, fotky jsou bez podpisu, protože nástroj pro text jsem se zatím radši ani neodvážila hledat :D

Recenze 0.1: Playground

Čtvrtek v 9:39 | Hrašule |  Knihy
Název: Playground
Autor: Lars Kepler
Nevím, jestli bych si knihu sama koupila, ale dostala jsem ji k narozeninám :)


Popis:
Jasmin Pascalová­-Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celých čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, načež je znovu přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: byla převezena do tajemného přístavního města, které představuje přechod mezi životem a smrtí a panuje v něm krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se jí stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo z města uniknout a vrátit se do života?

Můj názor:
Wow! Teda od začátku. Asi tak prvních 80 stran mě kniha vůbec nebavila a hodně jsem se ztrácela. Ani ne tak v ději, ale v místech, která se najednou v knize vyskytovala. Ale potom se děj začal pomalu rozvíjet a proměnil se v trošku drsnější. Vážně, takovýhle poslední masakr jsem naposled četla v Game of thrones. Takže mě tímhle kniha překvapila, protože během čtení jsem si říkala "Hm, to bude v pohodě.. teď někdo přijde a zachrání je.. dělej, kámo tak už pojď.. tvl, přece je nezabijou.. ježiši!" :D Občas v knize bylo, podle mě několik nelogických situací, ale to se dá přejít. Určitě bych knihu hodnotila kladně a pokud zrovna nečtete pouze červenou knihovnu a zvládnete i něco akčnějšího, můžu knihu doporučit :)
 


Recept: Jablečné muffiny

1. října 2017 v 18:17 | Hrašule |  Recepty
Hello.
Pokud máte rádi štrůdl nebo alespoň jablka, pak jste tu určitě správně :)
Jak jsem psala v minulém článku, chystala jsem se péct zdravý jablečný koláč. Důvod - potřebovala jsem spotřebovat jablka doma. Ale k mojí smůle se do těsta přidává i banán a ten se zrovna doma bohužel nenacházel, tak jsem musela vymyslet jiný recept - muffiny. Recept na těsto jsem převzala z původního receptu, který už tu je, ale trochu jsem ho upravila :)

S písničkou to půjde lépe ♪♫


Ingredience:
150g polohrubé mouky
100 - 150g cukru krystal
1 vejce
0,5 prášku do pečiva
50 g másla - rozpustit
125 ml mléka
2-3 jablka
navíc jsem do těsta přidala vanilku, skořici, kardamon a nakrájenou hořkou čokoládu :)

Postup: Vše smícháme, přidáme nastrouhaná jablka, dáme do formiček a pečeme cca 25 minut na 180°

Množství je schválně takhle malé, je to vypočítané do formy na 12 muffinů :D Pokud potřebujete víc, klidně můžete dávku zdvojnásobit, pak by to mělo vyjít jako klasické těsto na plech :)


Vypadaly by lepší pocukrované, ale už takhle jsou dost sladké, hlavně kvůli jablkům, takže pokud nemáte rádi příliš sladké, cukru už moc nepřidávejte :)



Shrnutí nudného týdne

30. září 2017 v 12:35 | Hrašule |  Něco jako deníček
Zdravím všechny :)
Protože jsem byla tento týden nemocná, nezažila jsem nic zajímavého. Měla jsem kašel, rýmu, teplotu a bolelo mě v krku, tak jsem byla doma. První dva dny to bylo dost hrozné, takže jsem byla ráda, že jsem doma. Tak od čtvrtka už se šíleně nudím, protože je mi lépe :D Tak jsem se alespoň vrátila na chvilku ke grafice, jak jste poznali z minulých článků. Dnes už to nevydržím a půjdu alespoň na krátkou procházku odpoledne :)


Jaké štěstí, že na západy slunce může člověk koukat i nemocný :D Naprosto uklidňující nádhera ♥ Škoda, že trvají tak krátce, navíc ještě takhle na podzim, je to vážně záležitost pouze pár minut.


Další fotka z balkonu, když už se nikam jinam nedostanu. Ten zářivý strom mi připomíná takovou poslední naději, poslední část něčeho živého a veselého, než vše opadá a ztmavne.


A jako poslední fotka jsou mé nové nehty :) Protože zbožňuji tyhle galaxy vzorky, ať už jsou kdekoliv. Už jsem tu hodněkrát přidávala podobné, ale pořád se mi líbí. A taky konečně jsem měla čas si je udělat, protože poslední dobou nemám čas asi 3 hodiny v kuse a nebo už je moc pozdě. A jen pro zajímavost, všechny laky používám normální, nemám žádné zapékací, gelové ani umělé, proto to bohužel schne tak dlouho, hlavně pokud jde o několik vrstev.

Další plán na dnešek je kratší procházka, takže možná přidám nějaké fotky, když je tu výjimečně i sluníčko. A ještě se chystám péct jablečný koláč, který tu už možná také byl, pokud se povede, přidám fotky :)

Kam dál