Knowledge Is Power.

Čtvrtek v 21:57 | Hrašule |  Něco jako deníček
Výsledek obrázku pro knowledge is power game of thrones

Ahoj :)
Zdravím všechny zase po kratší pauze. Pořád jsem ještě nedoupravila a nezpracovala všechny fotky z dovolené, jinak řečeno, od minulého článku jsem neudělala absolutně nic. Ale poku někdo četl můj dávnější článek ohledně brigád, můžu sem připsat další zkušenost. Pokud by chtěl někdo i ten starý - tady je odkaz, at jste v obraze :))

Tenhle článek bude obsahovat pouze shrnutí pár posledních zkušeností a více nějaké menší zamyšlení. Jak jsem psala, sháněla jsem brigádu na léto. Ideálně něco, abych si vydělala co nejvíc a zároveň pod 10 000, aby se to nedanilo a nemusela jsem platit pojištění (protože student).

A tak jsem našla brigádu v Penny Marketu. Našla jsem inzerát na netu, poslala životopis, během následujícího dne mi volal pan vedoucí a domluvili jsme schůzku. Já říkala, že mám zkušenosti, přes 2 roky jsem dělala v jiném (soukromém) obchodě, takže pohoda. Dostala jsem několik papírů, které jsem musela vyplnit a různě oběhat (pošta, doktorka, průkaz, atd..) No, měla jsem hotovo během asi dvou dvů a nesla jsem papíry zpátky. Domluvili jsme podrobnosti a vypadalo to celkem fajn. Z čeho jsem měla trochu strach, byla ta zodpovědnost. Každý den podepisuji kasu a pokud to večer nebo na konci směny nesouhlasí, musím to doplatit já. Což mě na začátku fakt vyděsilo.

Bohužel všichni mí známí i příbuzní, mě od toho docela dost odrazovali. Věci typu:
Do Penny nechoď, tam je to prý strašný.. ptala jsem se Proč? Ale nikdo neodpověděl.
Další: Kamarád říkal, že je to tam hrozný.. A proč? hm, to nevím.
A proč ne? No prý jsou tam blbý vztahy a tak.

No i přesto jsem si řekla, že to zkusím a při nejhorším prostě skončím.. Ale můžu říct, že mě to celkem MILE překvapilo. Za mě je pan vedoucí super, směny jsme si domluvily víceméně podle mě, nahlásila jsem dny kdy nemůžu a on se mi celkem dobře snažil vyhovět. Navíc za celý srpen nejdu ani jeden víkend, takže pohoda. Zatím vše platí podle toho, jak jsme se dohodli. Dnes jsem byla po zaškolení a pár cvičných směnách sama na pokladně a vše vyšlo, navíc jsem dostala i pochvalu, že tak často nevolám vedoucí na storno, jako jiní brigádníci, což je něco pro mě :D

Ale proč píšu tohle. Trochu jsem přemýšlela nad tím, jak se celkově můj přístup změnil tak za poslední 2-3 roky. Dřív jsem byla taková, že jsem se všeho bála, dokonce jsem se někde i bála zeptat. Radši jsem tu věc nevyřídila vůbec, protože jsem se bála, že budu vypadat jako hloupá nebo se mi někdo vysměje. A nebo že celkově to bude trapas. Ale během posledních let pomalu zjišťuji, že to vůbec nevadí, když se na něco ptáte. Naopak, ve finále budete ještě chytřejší, než ostatní. Viděla jsem to na sobě teď na nové brigádě, ptám se tam skoro na všechno. A ne že bych se bála, naopak se občas ptám i mezi rozhovorem a vůbec to nevadí. Navíc jsem zjistila, že pokud se zeptáte stylem "Prosím Vás a můžu se zeptat na tohle.. nebo, Já bych potřebovala poradit s tímhle.." je to úplně v klidu! Pomalu teď začínám litovat těch let, kdy jsem se bála někde ptát nebo vůbec mluvit. Přitom to kolikrát mohlo být tak jednoduché. Ale možná jsem byla prostě jen puberťák, který se bál, že udělá trapas.. A jak to máte Vy? :)
 

Foto z dovolené: Černá Nisa

29. července 2018 v 10:57 | Hrašule |  Fotky

Ahoj,
zdravím všechny, možná trochu po delší pauze. Na komentáře se ještě snažím reagovat, ale s články je to už horší. No nevadí, konečně jsem se k tomu dokopala. Byli jsme s přítelem na týdenní dovolené u Liberce, konkrétně v Bedřichově. Proč tohle místo? Chtěli jsme se už dlouho podívat po tomhle krásném okolí a konkrétně v tomhle městě byl přítel před x lety na táboře, takže výběr byl jasný. Já navíc, jsem na nějakém blogu narazila na krásný fotočlánek, kde byla právě přehrada, která byla blízko, takže jsem s výběrem souhlasila. Tuším, že článek jsem našla u Janinky? Pokud jsem to trefila správně, tak moc děkuji za inspiraci :)

Pokud někoho zajímá i vyprávění z dovolené, tak to vezmu od začátku. Rozhodla jsem se ale, že nebudu psát celou dovolenou do jednoho článku, ale pokusím se to nějak systematicky rozdělit podle dní nebo výletů, aby to bylo přehlednější a nebylo toho moc najednou.

Takže první den, komplikace byla trochu už po cestě. Nejsme zrovna z okolí, takže jsme museli napřed dálnicí do Prahy a z Prahy pokračovat na Liberec. No, byl problém se do té Prahy vůbec dostat, protože už před Prahou jsme stáli skoro hodinu ve frontě a popojížděli asi tak po metru. Bohužel, na několika místech dálnice je "údržba" a zúžení do jednoho pruhu -.- Když jsme konečně sjeli z dálnice, tak už to překvapivě bylo v klidu. Nebo alespoň menší fronty, které alespoň jely normálně.
Well, často jsem se divila, jak může být na dálnici tolik bouraček? No, po našem výletu se spíš divím, že jich je tak málo. Lidi jezdí jako hovada a veřte mi, je to ještě slušně řečeno. Nikdo tam neřeší žádnou přednost, každý vjede do levého pruhu i když vidí, že se ho chystá někdo předjet, no prostě katastrofa. Navíc se tam předjíždí náklaďáky, který jedou stejně rychle, takže vytvoří novou frontu a připadáte si jako na šnečích závodech. No neuvěřitelný. Popravdě, byla jsem hodně ráda, když jsme dojeli na místo. Musím teda uznat, že přítel řídí skvěle, ale z ostatních lidí za volantem mám celkem strach..

Měli jsme týdenní ubytování v penzionu "Pod Kostelem" v Bedřichově a hned při příjezdu nás přivítala moc milá a vstřícná paní :) Bohužel jsme měli pokoj bez kuchyně a museli jsme využívat společnou dole, což teda nebyl žádný problém, ale horší to bylo kvůli úklidu. Protože když máte vlastní, necháte si třeba nůž venku, skleničky, atd. Ale tady se muselo hned vše umýt a uklidit, kdyby tam přišel někdo další, kdo chtěl také vařit, tak aby tam nebyl nepořádek. Ale jinak kuchyňka byla krásná, skvěle vybavená a s úžasnou jídelnou *_* Takže za mě bylo ubytování úplně perfektní! :)

První den, kdy jsme přijeli, jsme byli z cesty dost unavení, takže jsme šli jen na procházku po okolí.


Tohle byl kostel víceméně hned za zahradou, kde jsme bydleli.


Socha u kostela, vyřezaná ze dřeva. Hrozně se mi líbila i s tím výhledem v pozadí.


Místní rybník. Na kterém byly kachny, takže pro mě největší úspěch :D


Možná jsem šílená, ale přijdou maximálně roztomilé :D ♥


Vypadaly, že jsou na lidi hodně zvyklé, protože sotva jsme přišli k hrázi, hned k nám přijely jako lodičky a čekaly na rohlík, který jsme bohužel něměli :D


Navíc krásná příroda všude kolem.


Nádherný výhled na všechny strany, musím říct, že já takovouhle přírodu miluju a konkrétně do tohohle města bych se klidně někdy přestěhovala. Ten výhled všude a kopce, to je prostě nádhera. Navíc neuvěřitelný klid, aw, to by bylo něco pro mě. Říkala jsem to příteli, že až budem staří a bohatí a bude nás štvát město, tak se sem stěhujeme :D Ne, teď vážně, tahle dovolená mi zatím přišla ze všech nejlepší. Zatím tedy cestujeme jen po Česku, ale u mě je tohle zatím na 1. místě :)


A tady už je druhý den - výlet na Černou Nisu :) Až mě překvapilo, jak tam mají všechno udržované, tenhle trávník byl zrovna posekaný a vše tam bylo čisté a upravené, možná líp jak nějaké parky.


Tenhle pohled se mi líbil hlavně proto, že mi trochu připomíná tu zatáčku s vlakem z Harryho Pottera :D Ale krása!


A tohle byl jeden z prvních výhledů na hráz a přehradu. Celou cestu jsme neviděli nic, protože jsme šli lesem z Bedřichova a pořád jen z kopce do kopce, až jsme slezli z nějakých kamenů a kořenů a pak najednou woooow ♥ Musím říct, že mě překvapila ještě víc. Těšila jsem se na ni už kvůli fotkám, které jsem našla dřív na internetu, ale tahle přehrada mě vážně dostala. Navíc jsme měli krásné počasí (ano, samozřejmě jsem se spálila), takže úplná paráda :)


Jak u moře. Ale popravdě, foukal tam dost vítr a byla tam celkem zima. Což teda po té cestě v horku, vůbec nevadilo.


Tyhle věžičky mi připadaly naprosto geniální :D Úplně se tam hodí!


Ano, musela jsem všechno vyfotit alespoň 5x, protože "co kdyby". Proto mám také z dovolené 2000 fotek a trvalo mi týden, než jsem se dokopala k tomu, dát je vůbec do počítače.


Další ze série "jako u moooře" :D

To je konec prvního článku, snad se Vám fotky také líbily. Pokud by někdo nevěděl kam na výlet, rozhodně doporučuji! Je to tam kouzelné. Fotky z dalších dní přidám později, ještě tam mám Ještěd, Zoo v Liberci, Josefovskou přehradu, vodopád a protrženou přehradu.

Mějte se hezky a užívejte volno, pokud nějaké máte :)

Recept: Ovesná kaše

9. července 2018 v 11:18 | Hrašule |  Recepty
Pokud řešíte ráno také problém s tím, co si dát k snídani a než to vymyslíte, je skoro oběd, tak Vám tenhle článek možná pomůže. Na začátek ještě musím říct, že já jsem ovesné kaše nikdy neměla ráda. Jednou mamka koupila nějakou instantní, která vážně nebyla dobrá a pak jsem jednou ochutnala nějakou pohankovou a to byl konec na dlouhou dobu.

Až nedavno jsem o kaších slyšela od více lidí nezávisle na sobě, jaká je to prý skvělá snídaně a hned jsem dostala několik tipů. Musím říct, že se můj názor hodně rychle změnil a to už během prvního pokusu :D
Moje hodnocení: Asi jako krupicová kaše, akorát zdravá ♥

Dělám tedy celou domácí, žádnou instantní nebo předem připravenou směs. A navíc si můžete udělat každé ráno jinou, podle chuti. Podělím se s vámi o svůj recept.

Na 1 porci:
30 - 40 g ovesných vloček
mléko - podle toho, jak ji chcete hustou
strouhaný kokos
kakao na vaření
skořice
med - 1 necelá malá lžička

Postup:
Mám zatím jen celé vločky, takže je umixuji v robotu na téměř hladkou směs, hodím je do menšího hrnce a zaliju mlékem. Vločky nechám trochu změknout a mezitím si připravím ostatní suroviny. Postupně přivedeme směs k varu a přidáváme ostatní - med, skořici nebo další ingredience, podle chuti :)

(Kakao se tam dávat nemusí, já jen na zdravé věci nejsem zvyklá, tak aby to nebyl hned takový šok :D )

Když je kaše hustá jak chceme, nalijeme ji do misky nebo talíře a můžeme ozdobit ovocem. Pokud vám nevadí teplé ovoce, můžete si ho přidat přímo do směsi. Mě více chutná tepelně neupravené, takže ho přidávám až jako poslední. Pokud budete dávat do kaše banán, doporučuji dávat méně cukru nebo medu :)



 


Další shrnutí

8. července 2018 v 20:16 | Hrašule |  Něco jako deníček

Zdravím všechny zase po menší pauze! :)
Překvapilo mě, kolik měl minulý článek o brigádách pozitivních ohlasů, takže pokud vám to nějak pomohlo s rozhodováním, mám radost, že to nebylo v k ničemu. Já dnes posílala životopis do Penny, na brigádu jen na léto, jak jsem na to také celkem zvědavá. Postupně budu přidávat články, mám toho teď za sebou moc a nestíhám ani dávat fotky do počítače.

Zatím můžu říct, že mám za sebou úspěšné přijímačky na mgr. studium, promoci a také několik výletů. Můžete se těšit na fotky ze Zoo Plzeň, Zvíkova, ale také na recept.

Je jedna věc, o kterou bych se s Vámi chtěla podělit a je to webová stránka s aplikací, kterou jsem nedavno objevila.
Jde o projekt EPP - Pomáhej Pohybem

Jak to funguje? Je to jednoduché, jako klasický sportstracker, kde si zapnete gps a vyrazíte na výlet. Za váš výlet ale postupně dostáváte body, které pak můžete věnovat někomu, kdo potřebuje pomoct k dosažení jeho cíle. Jedná se například o vybavení různých sociálních zařízení pro lidi s handicapem apod. Já už jsem přispěla zatím 100 bodů, ale mám z toho radost. Jen tedy doufám, že to funguje tak jak píšou a vážně se k těm lidem dostanou, ale snad ano. Už jsem dříve takhle pomáhala na stránce Čtení pomáhá, ale tohle je pro mě mnohem lepší :)

Můj screen po jedné procházce, přidáno na projekt "Pomáháme mezi řádky"


Děkuji všem za návštěvy a komentáře :)

Brigáda: S čím jsem měla zkušenost

14. června 2018 v 13:42 | Hrašule |  Něco jako deníček


Ahoj :)
Tenhle článek jsem už slíbila několika lidem, u nichž jsem našla podobný článek, týkající se brigády. Rozhodla jsem se sepsat všechny moje dosavadní brigády + zkušenosti, výhody, nevýhody, zážitky :) Jen rovnou přiznám, že nějaké články už tu byly, takže něco bude zkopírované z dřívějších let :)

Takže moje první brigády byly v letech 2013-14. Šlo jen o takové menší, vyloženě jako přivýdělek na léto, protože jsem ještě nemohla za pokladnu a neměla nikde praxi.

Hlídání dětí
Takže moje první brigáda byla v jednom sportovním zařízení v Plzni v dětském koutku, kde jsem hlídala děti maminek, které chodily cvičit. Musím říct, že to bylo výborně placené, tuším asi 130,- (cca) na hodinu. Bohužel problém byl v tom, že to trvalo většinou jen tu jednu až dvě hodiny denně, takže jsem si nevydělala žádnou závratnou částku.
Výhody: dobře placené, nenáročná práce, čisté prostředí, příjemný kolektiv
Nevýhody: málo hodin, moc si nevyděláte

Roznos letáků
Taková ta klasika, kterou zvládne téměř každý. Nebyla jsem tam za sebe, ale měli jsme to jako práci s kamarády, takže jsme si mohli rozdělit celou oblast a jeden člověk nemusel obíhat vše sám. Tím pádem se ale dělily i peníze, ve finále vám to vyšlo třeba na 60,-/h. Ale jako přivýdělek to nebylo špatné.
Výhody: organizace práce, můžete si sami rozhodnout co a jak
Nevýhody: celkem nízký plat, náročná práce, pro jednoho člověka je to celkem brutální, navíc dostanete hromady letáků jen v pytlích/krabicích a nikdo už se nestará o to, jak a kam si to dopravíte

SONY
Tak rovnou říkám, že tohle byla moje nejhorší brigáda od začátku až do konce. Zde přidám text, který jsem tu už psala v článku dřív. Vzniklo to tak, že jsem nechtěla pracovat s lidmi a na internetu, na nějakém portále jsem našla "Práci ve skladu". Což pro mě znělo skvěle, představovala jsem si to tak, že přijdu, budu si dělat svoji práci, nějakou manuální a nebudu se muset s nikým dohadovat a třeba u toho poslouchat písničky. Konkrétně šlo o kompletaci CD, DVD. Tak to byl velký omyl a zklamání mě čekalo už na pohovoru.

Na pohovor jsem dorazila o půl hodiny dřív, tak jsem ještě chvíli seděla venku, abych tam nečekala tak dlouho. Měla jsem tam být v půl 1. Čekala jsem tam do čtvrt na 2! Potom jsem dostala dotazník, který jsem vyplnila, odevzdala a čekala dál. V půl 2 se konečně uvolnilo místo a šli jsme.
Teď to bude zajímavý. Pán byl moc milý, říkal mi, o čem práce je, od kdy je a tak. Což už mi přišlo divné, protože mluvil o nějaké katalogizaci, ale ok. A potom se ptal, na jak dlouho práci chci a od kdy, tak jsem říkala, že od června, ale nějaké dny nebudu moct přijít kvůli zkouškám ve škole.
A on řekl "A nechtěla byste radši dělat v Sony ty CD?"
Já: "COŽE? Ale já tu jsem kvůli tomu, vždyť na tenhle inzerát jsem odpovídala na internetu"
On: "Aha.. hm, ale na to je pohovor až zítra"
Já: "Jak zítra? Mě přišla zpráva, že dneska" *ukázala jsem mu sms*
On: "Vážně.. no tak to asi spletli, ale na to je pohovor až zítra od 9.30"
Já: "Výborný a nešlo by to udělat dneska, když už tu čekám hodinu?"
On: "No paní už odešla, takže musíte přijít zítra"
Takže jsem byla fakt vzteklá, ale rozhodla jsem se to další den zkusit znovu. Další den už se nás tam sešlo víc, většinou to byli ale romové, jiné národnosti nebo celkově podivné existence. Což už mě trochu zarazilo, ale nevadí. Pohovor měl dvě části, první byla praktická, kde jsme měli podle vzoru přeskládat nějakou stavebnici a druhý byl pohovor, kde se ptali spíš na časové možnosti a tak. No, asi jsem je přesvědčila, další den jsem tam jela podepsat smlouvu a blížil se den nástupu.

V agentuře mi slíbili, že na nás nové budou čekat u vchodu, dostaneme identifikační kartičky. Musela jsem vstávat ve 4, protože ve firmě se začínalo už v 6 h a "hrazená doprava" byl autobus, který v 5,20 odjížděl z města, kam jsem se musela také dopravit. První den, kdy jsem stála na zastáce, už tam čekalo asi tak 10 romů, Bulharů, Ukrajinců atd. Podle mě tam nikdo skoro ani neuměl česky a trochu jsem se bála s nimi jet vůbec autobusem, z většiny byl cítit alkohol nebo tráva. Přijel autobus a všichni se honem nahrnuli dovnitř všemi dveřmi, že jsem se bála, abych se tam vůbec vešla. No nevadí, jeli jsme. Přijela jsem k firmě na parkoviště a netušila absolutně kam jít, vyhlížela jsem lidi z agentury, ty ale nikde nebyli. Tak jsem šla s ostatními směrem k nějakým dveřím, kde se muselo projít pomocí kartičky, kteoru jsem neměla - fakt super. Tak jsem musela dojít na vrátnici a říct jim, že nevím co dělat, že nemám tu kartičku a nedostanu se dovnitř a vůbec nevím, kam tady jít. Na vrátnici jsem skoro dostala vynadáno, že kartičku musí mít každý, aby se to nekomplikovalo. Mě v té době bylo 18 tuším a popravdě se mi chtělo brečet, k čemu jsem se to upsala. No pán mi nakonec vysvětlil, že bez kartičky se musím hlásit u něj a on to bude zapisovat, poslal mě někam nahoru, kde jsou prý skříňky a dolu do haly se prý nesmí nosit nic, hlavně ne mobil. Takže sbohem sluchátka a písničky.

Převlékla jsem se a šla dolu do haly, kde se otevíraly dveře zase kartou, kterou jsem neměla. Tak jsem musela zase hledat někoho, kdo mi poradí. Nějaký pán u druhého vstupu mi řekl, že tímhle vstupem se nedostanu a musím jít dveřmi u nich, kterými se vychází, mám jim nahlásit jméno, od koho jsem a oni to budou zapisovat, vycházet budu taky tudy. Mobil se dovnitř nesmí nosit, jinak hrozí pokuta. Tvl fakt super.

Když jsem se konečně dostala do haly, nevěděla jsem absolutně kam jít, všude stáli lidi u stolů a pásů a nikdo mi nic neřekl. Tak jsem se šla postavit k jednomu stolu, odkud mě hned vyhodili, protože je prý zabraný. Hned na to mi přišla vynadat paní, proč tu jen tak stojím, to už jsem byla fakt nasraná a řekla jsem jí, že nevím co tu mám dělat, nikdo z agentury tu není, nic nemám a absolutně nevím, jak to tu funguje. Tak jsem celý den byla u nějakého etiketovacího stroje, kam jsem dávala obaly na CD, ony projely strojem a na konci stáli další lidé, kteří ty etikety kontrolovali a obaly skládali do krabic. Nesměli jsme nikam odcházet. Na pití a wc, jsme se museli zeptat vedoucího, který nás pustil jen když byla hotová krabice nebo objednávka. Konečně ve 12 byla pauza, šla jsem do jídelny a brečela, že tu už nechci být, měla jsem oběd z domova, ale ani jsem to nemohla sníst. Říkala jsem si, že už jen pár hodin a půjdu domů, třeba to zítra nebude tak hrozné.

2. den
Neměla jsem pravdu, bylo to stejně hrozné. Ale odpoledne jsem se tam začla bavit s jedním klukem, který tam byl na brigádě stejně jako já. Začlo to být lepší, sice to byla pořád otrocká práce, ale aspoň jsem v tom nebyla tak sama. Jen už mě tam pak po 5 hodinách začly hrozně bolet nohy a myslela jsem, že to nevydržím ani do konce. Ale museli jsme stát pořád, nesmíme odcházet ani dělat nic jiného, jinak vás hned přijde někdo seřvat..

3. Den
Jsem čekala zase ráno v hale, než se vymění směna a přišla ke mně paní a ptala se mě na jméno. Tak jsem jí to řekla a dostala jsem hrozně vynadáno, proč jsem se u ní nenahlásila, že patří k téhle agentuře a že tu o mě dva dny nic neví ?! Tak to ne. Tak jsem paní slušně vysvětlila, že jak to mám asi vědět, když tu nikdo nečekal, kartičku mi pořád taky nikdo nedal, nikdo mi ani nic nevysvětlil a ona na mě bude ještě nadávat? Tak se sice neomluvila, ale říkala, že myslela, že mi to řekli v agentuře. No, neřekl nikdo nic. Paní se asi spojila se zbytkem a asi 5. den jsem konečně dostala tu debilní vstupní kartu. Yes.

Asi tak od 14. dne mi začly chodit sms s tím, že ranní směna je zrušena. Tak jsem odepsala, jak zrušena, na jak dlouho? A odpověd byla jen, že zítra nemám chodit. Okay no. Pak jsem psala další den večer, jak je to zítra? Jestli mám jít nebo ne? A volal mi nějaký pán, který mi vysvětlil, že je na tuhle směnu moc lidí a proto musí někdo zůstat doma -___- tak to už jsem byla vytočená znova. Chodila jsem teda znovu od následujícího týdne, kdy se tam konečně ukázala ta paní, která mi v agentuře naslibovala kartu a pomoc a všechno možný. A přišla za mnou s tím, že mi přinesla smlouvu na další měsíc a potřebuje ji podepsat. Tak to ani omylem jako. Řekla jsem jí, že už smlouvu prodloužit nechci a na konci měsíce tu končím.. Koukala dost překvapeně a asi trochu nasraně, ale to už je její věc.
Tak jsem to vydržela do konce a nejlepší bylo, asi 14 dní potom, co jsem tam skončila, mi volali znovu a ptali se mě, jestli nemám zájem o ranní směnu na tenhle týden. Tak jsem jim řekla, že už u nich asi tak 14 dní nepracuju a pán o tom ani nevěděl.. Takže tohle byla zatím nejhorší brigáda ze všech.
Výhody: žádné jsem nenašla
Nevýhody: otrocká práce, nízký plat, naprosto nulová organizace a domluva, špatné podmínky

Výpomoc v kuchyni
Protože jsem v SONY vydržela jen měsíc, pořád jsem neměla nic na léto. Tak jsem si domluvila ve vesnici, kde máme chalupu, brigádu jako výpomoc v kuchyni. Náplní práce bylo hlavně mytí nádobí, škrabání brambor a loupání cibule. Taky žádná sláva, ale oproti sony to bylo naprosto zlaté. Měla jsem pití zdarma na celý den, oběd zdarma a pauzu, když nebylo co dělat. K tomu celkem fajn kolektiv :)
Výhody: Jídlo a pití, kolektiv
Nevýhody: Stereotypní a fyzicky dost náročná práce.. bílé nádobí bylo v pohodě, ale velké nádobí se myje ve dřezu pomalu velkém jak vana a když se tam nějaký obří železný hrnec naplnil vodou, nemohla jsem ho pomalu ani vyndat. Neuvěřitelně mě z toho po 14 dnech bolely ruce i záda. A navíc pořád smrdíte jako kuchyně :D

Prodavačka v obchodě
Tak, tohle je moje poslední brigáda, kde jsem vydržela 2 roky. Bylo to v soukromém obchodě - farmářské potraviny, takže nikde za pásem, jako třeba v Penny apod. Ze začátku jsem měla trochu problémy naučit se kódy a informace o veškerém zboží a dodavatelích atd. Navíc jsem to měla jako brigádu ke studiu, takže jsem chodila třeba jen 3 dny v týdnu. Ale po tom, co jsem neudělala státnice, jsem chodila v kuse skoro celý rok. Ze začátku jsem také měla problém komunikovat s lidmi, když na mě někdo křičel nebo nadával, tak jsem většinou zrudla a nevěděla co dělat. Ale postupně se naučíte tohle ignorovat nebo jim to vysvětlit a pokud ani jedno nezabere, tak je slušně poslat někam.
Výhody: Sleva na sortiment, nejlepší kolektiv, domluva směn
Nevýhody: Fyzická i psychická náročnost, byla jsem tam sama na celé odpoledne, zodpovědnost za peníze a zboží

Gratuluji, pokud jste dočetli až sem :) Momentálně sháním něco dalšího na léto, alespoň na červenec, tak jsem na to sama zvědavá, možná bude brzy další článek :D




Kam dál