Mix fotek: Únor - duben

3. května 2020 v 14:41 | Hrašule |  Fotky
Zdravím.
Popravdě již delší dobu přemýšlím, že blog přemístím na nějakou jinou stránku, jelikož na blog.cz postupně přestává fungovat úplně vše. Stránky se načítají nepřiměřeně dlouho, občas vyskočí chyba a nenačtou se vůbec, zároveň nefunguje žádná kontrola proti spamovacím botům, nic. Ačkoli jsem hlásila již několik chyb, žádná z nich se dosud nevyřešila. Nevím, zda ještě funguje nějaká podpora Blogu. Doporučili byste nějakou jinou doménu, kde tyhle uživatelské služby fungují?

Jak se všichni máte v tomto období?
Vím, že tato situace není příjemná pro nikoho a nikomu nepřeji nic zlého, ale musím přiznat, že pro mě je toto období fajn. Prodloužení deadlinů a termínů ve škole mi ušetřilo spoustu starostí, zároveň mám konečně čas chodit na procházky, výlety, brusle, návštěvy kamarádek, se kterými se přes rok nemáme šanci potkat. Při uzavření škol jsem získala více času, který můžu trávit s rodinou, foťákem, přáteli a zároveň se věnovat i nějakému sportu. Vím, že pro spoustu lidí je tato situace komplikovaná a pro nějaké podniky přímo neúnosná, já bych v tomhle mohla pokračovat klidně další půlrok :)










 

Profil 3.1 (Animqa)

31. března 2020 v 15:03 | Hrašule |  Profily
Profily na obědnávku pro uživatelku Animqa :)
Obrázky jsou rozklikávací pro zvětšení.


-----------
-----------
-----------
-----------
-----------
PROFILY JSOU POUŽITELNÉ NA STRÁNCE STÁJ UFONEK www.staj.ufonek.net :)








Fimo 1.4: Linecké

12. prosince 2019 v 14:46 | Hrašule |  Fimo
Zdravím,
pokud sem ještě chodí nějací čtenáři :D Ne že by se mi nechtělo přidávat nové články, ale neuvěřitelně mě otravují spamovací boti, kteří ke každému článku naháží 200 komentářů s reklamou. Bohužel ani po několika letech proti tomu Blog nezavedl žádné opatření -.- A u každého článku mazat a blokovat 115 nebo 194 komentářů ručně, je vážně o ničem, proto jsem nastavila možnost schvalování komentářů. Pokud váš přehlédnu, moc se omlouvám, není to schválně :)

A teď už k samotnému článku, protože se blíží vánoční šílenství, rozhodla jsem se vytvořit taky něco tématického. Nakonec jsem se rozhodla pro linecké. I když u mě sice vedou vosí hnízda, nejsem si jistá, jak by v náušnicovém provedení vypadaly :D

 


Fotočlánek: Dovolená v Itálii

6. října 2019 v 12:39 | Hrašule |  Fotky
V článku se Vám pokusím představit naši dovolenou v Itálii, rozhodně nebudou chybět fotky a sem tam Vás nějaká situace možná i pobaví. Pokud máte rádi vyprávění, směle pokračujte :)

Každé léto s přítelem cestujeme, dosud to ale bylo pouze po České republice, až jsme se letos vyhecovali a rozhodli se, že pojedeme k moři. Problém nastal už při vybírání, jelikož přítel byl u moře naposled jako dítě s rodiči a já kdysi dávno na ozdravném pobytu se školou. Jelikož jsme amatéři, rovnou jsme přeskočili booking a podobné vychytávky a rozhodli se vybrat nějaký zájezd s cestovní kanceláří, kde to pro nás takhle poprvé bude jednodušší.
Naše požadavky nebyly nijak náročné: Nějaké slušné místo na přespání, blízko u moře a pár míst po okolí, kam se dá jet na výlet
Po několika dnech strávených u stránek cestovních kanceláří a po milionech kliknutí se tak nějak stalo, že jsme vybrali 8 denní pobyt v Itálii.
Konkrétní místo: Santa Domenica di Ricadi.

Myslela jsem, že to nejhorší máme už vyřízené, to jsem se ovšem dost mýlila. Ani jeden jsme nikdy neletěli, takže začal první stres už při balení. Co zabalit kam? A co mi projde při kontrole? Snažila jsem se dočíst nějaké informace na stránkách letecké společnosti a po přečtení seznamu zbraní, které do letadla nesmějí, jsem se teda rozhodla nechat harpunu doma a místo toho začla spamovat všechny kamarádky, které by mi mohly pomoct s mými trapnými dotazy. (Díky, Kleo :D )
Poté co jsem byla uklidněna, že kvůli rovnátkům mě nevyhodí z letiště a že prášky se běžně vozí s sebou, jsem dobalila zbytek zavazadla a odpočítávala hodiny do odjezdu.

Na letišti jsme byli pro jistotu ještě půl hodiny před začátkem odbavování, takže skoro 3 hodiny před časem odletu. Při odbavování kufrů jsme si mysleli, že se nestalo nic zvláštního, ale až později jsme zjistili, že nám na nich vyměnili cedulky a že můj kufr byl napsaný na přítele a obráceně. Vážně by mě zajímalo, jak bych vysvětlila, proč mám zrovna tohle v kufru, kdyby měli s něčím problém, ale naštěstí nás tohle minulo. Pokračovali jsme k bezpečnostní kontrole a poslala jsem přítele, aby šel první s tím, že budu koukat co a jak. Co jsem ale nečekala, bylo to, že chlapík vedle nás najednou otevřel další přepážku a zavolal mě k té vedlejší, aby to šlo rychleji. Snažila jsem se tedy rychle vyházet elektroniku a podobné věci do plastového košíku a vcházela do bezpečnostní brány. V hlavě jsem si pořád opakovala, že to bude v pohodě, zatímco mé věci odjížděly na pásu někam pryč. Vstoupila jsem do kontrolního rámu a najednou se ozvalo: "Stop!"
Koukám, co se děje? A už ke mně míří nějaký pán a ptá se, zda umím česky. Překvapeně na něho koukám a jen kývám hlavou a nechápu, co se děje. (Myslím, že mojí odpovědi na češtinu stejně neuvěřil.) Následně mě poslal za kolegyní, která na mě čekala u nějakého přístroje a začala mi otírat ruce nějakým papírkem. Překvapeně jsem se zeptala, co se děje a ona v klidu odpověděla, že je to jen kontrola na výbušninu. Vždycky je dobré vědět, že asi vypadáte jako terorista :D Modlila jsem se, aby bylo vše v pohodě a já jen dostala zpátky své věci, které už asi odjely až do letadla. Naštěstí na mě košík s věcmi čekal na konci pásu i s překvapeným přítelem, který také netušil, co se dělo.

Po další hodině čekání jsme se pomalu začali přesouvat ke gatu a čekali na vstup. K letadlu nás následně dopravili autobusem a stres se postupně stupňoval. Všichni ostatní se tvářili naprosto suverénně, jak kdyby nastupovali do autobusu a ne letadla. Dobře, říkala jsem si, že to bude v pohodě. Při sezení v letadle jsem měla už hotový seznam věcí, které jsem stoprocentně zapomněla doma a které mi budou chybět, když se začalo letadlo rozjíždět. "Sakra, už není cesta zpátky.." pomyslela jsem si. Když začalo letadlo zrychlovat, odpočítávala jsem své poslední minuty a přemýšlela, jestli bych mohla ještě nějak vyskočit a najednou jsem ucítila obrovský tlak a z okénka zahlédla, že se runway začíná pomalu vzdalovat a my stoupáme. Chtělo se mi brečet a smát zároveň. Snažila jsem si vybavit manuál pro zapnutí záchranné vesty a vzpomenout si, kde že je ten nouzový východ, ale po několika mých komentářích už mě přítel umlčel s tím, že jsem generátor katastrof a mám si užívat výhled ven.

Překvapivě let i přistání proběhlo naprosto v klidu, další drama ovšem pokračovalo na letišti Lamezia Terme. Jelikož jsme měli zájezd od CK, čekaly na nás před letištěm delegátky, které nás měly nasměrovat k autobusu, který nás pak rozveze do hotelů. Problém byl ale v tom, že většina spolucestujících už seděla v autobusech a já stále čekala na svůj kufr. Když už jsem chtěla panikařit, že už ho asi nikdy neuvidím, naštěstí přijel úplně mezi posledními a my mohli vyběhnout k autobusu.

Přeskočím cestu a ubytování, jelikož se nic zvláštního nestalo a konečně jsme byli večer na dlouho očekávané pláži. Musím říct, že pohled na moře mě naprosto okouzlil a donutil zapomenout na všechen stres. Jelikož jsme měli hotel na skále a k pláži se muselo scházet dolu, měli jsme úžasný výhled z výšky. Zajímavostí byly výtahy zabudované ve skále. Protože výškový rozdíl mezí hotelem a pláží byl +- 50m, mohli jste se svézt od restaurace nahoru výtahem. Ze začátku jsme říkali, že budem rozhodně chodit pěšky, ale popravdě, ne jednou jsem za ten výtah byla taky ráda :D


Fotka tunelu k výtahu. Bohužel mám jen tuhle noční, ale tak pro představu.

Nejvyšší místo na kopci zaujímala recepce, po zdolání menšího kopce dolu byly apartmány, kde jsme byli ubytovaní a bazén s barem. Nejníže u pláže byl další bar a restaurace, kam jsme chodili na snídaně a večeře. Měli jsme zaplacenou polopenzi a obrovská výhoda byla v tom, že jsme si vybírali jídla na další den a mohli si zvolit, zda chceme oběd nebo večeři, takže se to dalo skvěle skloubit s výlety.


Ukázka jedné skvělé večeře.


Italský dezert Tartufo, čokoláda obalená zmrzlinou.

Naplánovali jsme na každý den alespoň menší výlet buď po městě a místních památkách, nebo vlakem po blízkém okolí. Bohužel ale město bylo celkem malé, takže jsme ho během pár dní znali skoro zpaměti a jeden den jsme vyrazili vlakem do blízkého většího města, kde se nachází kostel Santa Maria dell'Isola. Abych to vysvětlila, ke vstupu do kostelu se nejprve musí slézt z "náměstí" asi kilometrové schody dolu, až teprve dojdete na parkoviště a můžete se vydat po dalších schodech vzhůru ke kostelu. Bohužel, k naší smůle zde zrovna probíhala svatba a turisté neměli moc šancí se tam dostat, případně vybrat takové místo, aby nepřekáželi na fotkách, proto jsme se shodli, že kostel je stejně nejhezčí z dálky a vydali jsme se radši na exkurzi do přístavu.


Santa Maria dell'Isola.


Západ slunce po cestě na večeři, výhled po cestě.



Pohled od hotelu, červená střecha dole je restaurace a modré slunečníky v dálce značily naši pláž.


Ukázka cesty nahoru, takhle prudký byl celý kopec.


Fotka od recepce, za kulatou střechou vedle bazénu se nacházely naše apartmány. Vlevo je vidět kus pláže a restaurace :)


Voda naprosto čistá a průhledná.





Vtipnou událostí bylo, když jsem zjistila, že pláž není tak úplně písčitá, jak jsem si představovala, ale že je kamínková. Totálně. Pro představu, situace vypadala asi nějak takto:
"Ty šutry jsou ostrý jako ***, na tom se nedá stát!" A tak jsem se vydala na výpravu s cílem sehnat boty do vody. Po cestě jsem si představovala scénář, jak se domluvím (snad aspoň anglicky) a přemýšlela, jak to říct co nejlépe. Nakonec vše bylo jednodušší, než jsem myslela, dialog proběhl přesně takto.
"Okey?"
"Eh.. okay"
Transakce provedena, zaplatila jsem a už jsme se vraceli.








Série fotek z pláže.

Poslední den jsme se rozhodli zakončit dovolenou výletem a koupili si výlet lodí na sopku Stromboli. Cesta lodí trvala skoro dvě hodiny, na ostrov jsme dorazili odpoledne a měli jsme asi dvě hodiny volno. Rozhodli jsme se proto navštívit pizzerii, aneb jak pravil přítel: "Za pizzou i na sopku." Se západem slunce jsme se vraceli na loď a sledovali erupce na Sciara del Fuoco. Konkrétně erupcí fotku nemám, bohužel mobil už to nezvládal a popravdě raději jsem si užívala pohled naživo :)


Stromboli z lodi. Můj první komentář byl: "Hele, my jedem do Jurského parku, ne?"




Pohled na sopku už z ostrova.


Ale vážně, že by Vás tu dinosaurus taky nepřekvapil? :D


Bohužel před odjezdem se zatáhlo a padla mlha, takže to trošku zkazilo výhled.

To je asi tak vše důležité, co stálo za zmínku. Po cestě domu už jsem v letadle sebrala veškerou odvahu a dokonce i něco vyfotila.



Děkuji za pozornost, pokud jste vydrželi dočíst až sem. Pokud jste jen projeli fotky, budu ráda, pokud se Vám nějaké líbily. Kvalitou si nejsem úplně jistá, všechny jsou focené mobilem a některé mobil nezvládá, hlavně ty v šeru nebo v pohybu, ale věřím, že to nebude až taková hrůza :)
Zdroj: Já & Xiaomi Mi A1

Nadpisky 9.7 (Kleopatra)

4. září 2019 v 11:14 | Hrašule

Další články